Ředitel waldorfského lycea Ivan Smolka je vzděláním strojní inženýr a na své škole učí „práci se dřevem“. Řezání, hoblování, tvarování dlátem, rašplí, pilníkem učí děti manuální zručnosti, nebo spíše koordinaci pohybů, ale to není zdaleka jediný účinek. „V těchto hodinách nejde primárně o to naučit se něco vyrobit ze dřeva, je to o rozvíjení bdělosti, vůle a praktického přístupu ke světu,“ říká. 

Většina našich studentů nemá s manuálními činnostmi téměř žádné zkušenosti. Na vnější svět jsou zvyklí reagovat jen slovně a pocitově, výroba něčeho materiálního, co má i praktické využití, je pro řadu z nich dosud nepoznaný zážitek. 

Při práci se dřevem mají za úkol převést představu do reality, něco uskutečnit, dotáhnout do konce. Dosažení hmotného výsledku je pro ně velkým zadostiučiněním, zvýší jim sebevědomí a posílí vůli pouštět se do změny věcí okolo sebe. Získají důvěru, že přes všechny potíže mohou ve světě něco udělat, něco reálného vytvořit, nemusí jen sedět a kritizovat. 

Přitom si zažijí, jak je náročné, jednotvárné i otravné dlouhodobě na něčem pracovat. Ale také, že to je k dosažení výsledku nutné. 

V prvním ročníku je hlavním tématem práce se dřevem “přesnost”. Jednotlivé části, ze kterých je konečný výrobek sestaven, nelze udělat „tak nějak“. Když například při řezání ujedou i jen o milimetr, už to nefunguje, výrobek je šišatý, části nepasují do sebe. Na přesnosti a pečlivosti zkrátka záleží. Nechávám práci hodně na nich, to je učí bdělosti, nikdo je nehlídá, musejí se hlídat sami. Když z nepozornosti někde ujedou, nezbývá jim než začít znovu, a to není příjemné, to se vám zaryje do paměti. Zážitek definitivnosti je důležitým pedagogickým momentem.

Občas mi někdo řekne “já jsem ale hrozně nešikovnej!” „Ne, jen nejste dostatečně vědomý v tom, co právě a jak děláte, co vám dělají ruce a co se děje s tím kusem dřeva,“ odpovím. 

Studenti si uvědomí řadu věcí o sobě, o svém přístupu k věcem. Lepších výsledků často překvapivě dosahují děvčata. Kluci mají většinou představu, že zvládají a umí, ale jsou moc hrr, chtějí to mít co nejrychleji (a první) hotové, a ono to nejde – dělají řadu chyb, nepřesností, musí předělávat, dřevo se jim trhá apod. Zjistí, že ruce nestačí, že se musí pracovat s rozumem, vědomě, pečlivě, průběžně si práci kontrolovat (přeměřovat), pracovat podle toho, co materiál vyžaduje a ne podle toho, co oni od něj chtějí.

Z popisu předmětu na webových stránkách lycea (upraveno):

Při manuální činnosti se člověk učí cílevědomost, vytrvalost, odpovědnost, koordinace pohybů. Tyto kvality pak pomáhají i v myšlení – to se stává reálnějším, praktičtějším. Myšlení napomáhá i posilování vůle, ke kterému v praktických činnostech dochází, protože myslet musíme především chtít („myšlení bolí“). Myšlení je tedy zejména otázkou vůle k němu…

V prváku jsme dřív vyráběli věci pro školu: stojany na malování a na modelování, lavičky na zahradu, včelí úly, malé knihařské lisy. Teď už vše máme a děláme vozíčky a kočárky pro mateřské školy. 

Ve druhém ročníku vyrábíme jednoduchý strunný hudební nástroj, kantelu. V rozvíjení vůle jdeme ještě o krok dál, po studentech chci  nejen přesnost, ale i dokonalost a krásu.  Dostanou kus fošny v asymetrickém tvaru a úkolem je vytvořit v ní dutinu s profilem povrchu koule (jakoby se koule obtiskla do materiálu). Obrys dutiny je nepravidelný, takže je potřeba sladit profily koulí různých velikostí. 

Obecným tématem druhého ročníku waldorfského lycea jsou “vnitřní zákonitosti”. Odhalování věci, které nejsou úplně zjevné, ale řídí se nějakými principy. Ve fyzice se probírá elektřina, ta není vidět, ale nějak se projevuje a můžeme ji nějak myslet, vnímat. Tady jde o něco podobného – dutina kantely je vlastně uvnitř, její tvar není jasně vidět, ale můžeme si pomáhat třeba hmatem, citem, vnímat ji jiným způsobem. 

Dutina musí mít parametry podle zadání, ale vnější tvar hudebního nástroje nechávám na žácích. Chci jen, aby tvary byly dynamické, aby se tam něco dělo, aby to bylo dramatické. 

Výrobek vyžaduje ještě daleko větší úsilí než v 1. ročníku. Jsou to hodiny a hodiny soustředěné práce. Ale pocit, že dokážu vytvořit funkční a krásný hudební nástroj, je k nezaplacení.

V programu waldorfského lycea  jsou i další praktické činnosti, nejen práce se dřevem. V prvním ročníku je předmět knihvazačství a také zeměměřičské praktikum, obojí s velkými nároky na přesnost a důslednost. Ve druhém ročníku žáci projdou ekologickým praktikem, které se z velké části odehrává venku. Ve třetím ročníku žáci vstupují do okolního světa již individuálně na dvoutýdenním sociálním praktiku, které je dovede do domova  seniorů, k práci s dětmi či dospělými s hendikepem, do středisek pro drogově závislé…  Ve čtvrtém ročníku je čeká podnikatelský projekt a také profesní praktikum, které by je mělo přiblížit tomu, co chtějí v životě dělat či studovat.

Vedle uměleckých aktivit a objevitelského vyučování jsou praktické činnosti důležitou součástí naší koncepce, která klade důraz na kompetence k jednání. Učíme žáky něco, ne jen o něčem.

Foto: Jitka Polanská
Text vyšel v magazínu EDUzín.