První waldorfská škola založená v roce 1919 v německém Stuttgartu byla společným počinem dvou přátel, ředitele továrny Waldorf Astoria Emila Molta a zakladatele waldorfského školství Rudolfa Steinera. Čtyři z pěti žáků pocházeli z rodin zaměstnanců továrny. Záměrem nebylo poskytnout chudým dětem drobty nejzákladnějšího vzdělání a pár praktických dovedností. Škola jim měla dát znalosti a dovednosti srovnatelné s těmi, které se dostávaly vyšším vrstvám. Klíčová byla osobnost učitele.

Po skončení první světové války se velká část Evropy ocitla v bídě a v chaosu, Německo na první místě. Rozpadlo se německé císařství, v německých zemích nastala anarchie, revoluční boje, dělníci obsazovali továrny, vojáci přestali poslouchat své velitelé a brali moc do svých rukou. Skutečně šlo o rozpad starého řádu. Rudolf Steiner, otec zakladatel waldorfského vzdělávání, se snažil o obnovu společnosti a waldorfskou školu viděl jako součást celistvého projektu celospolečenské reformy.

Svým záměrem se zaobíral již před válkou, ale teprve po ní získal pro projekt akčního spojence, ředitele továrny na cigarety Waldorf Astoria Emila Molta, který chtěl otevřít školu pro děti zaměstnanců. Se Steinerem školu založili a po jejím vzniku v roce 1919 ji zaplnily ze čtyř pětin děti továrních dělníků. Zbytek žáků tvořily děti příznivců učení Rudolfa Steinera, kteří se kolem něj shlukovali.

Učitel, který se otevře dítěti

Steiner školu postavil na dvou principech: výuka musí vycházet z pochopení dítěte a jeho přirozenosti a musí být svěřena do rukou excelentním učitelům. Tehdejší zákony mu umožnily vytvořit učitelský sbor z osobností, které si sám vybral na základě jejich lidských a odborných kvalit, bez ohledu na to, zda to byli studovaní pedagogové.

Vztah mezi učitelem a žákem byl pro Steinera posvátným, mluvil dokonce o propojení duší učitele a žáka. Maximálním vyjádřením tohoto propojení je respekt, v tom smyslu, že učitel dítěti nevnucuje svůj obraz o něm samém, nýbrž se v edukaci vůči dítěti zcela otevře.

Ideální škola? Bez hierarchie

Když učitel vyučuje, měl by se řídit pouze svým vlastním svědomím, svou vlastní intuici, svými znalostmi. Steiner odmítal, že by ho měl někdo hierarchicky řídit. Ideální škola byla podle něj škola samosprávná, bez ředitele. Od učitelů očekával, že při vstupu do třídy odloží veškeré svoje každodenní problémy a plně se naladí na děti.

To samozřejmě většina lidí jen tak nedokáže, a proto měli učitelé waldorfské školy neustále pod Steinerovým vedením pracovat na svém osobnostním a duchovním rozvoji.

I když se waldorfské školy již od počátku poměrně konzervativně drží stejného učebního plánu, metody nejsou podstatou tohoto směru. Základem waldorfského vzdělávání je učitel, který rozumí dětem a jejich vzdělávacím potřebám.

FOTO: dobová fotografie přístupná na internetu
Text vyšel v magazínu EDUZín.