Vladimír Vopat pracuje v korporátu jako IT specialista. Kromě toho učí informatiku ve waldorfské části pražské ZŠ Dědina a je jedním z autorů modelového školního vzdělávacího programu pro informatiku a digitální vzdělávání určeného waldorfským školám. Jaké je ideové zázemí waldorfské pedagogiky ve vztahu k rozvoji digitálních kompetencí a informatického myšlení? A jak „informatiku” pojali v jeho škole?

Waldorfská škola je v digitalizací výuky velmi zdrženlivá, snaží se přímé používání digitálních zařízení oddálit do nejvyšších ročníků základní školy. Školní prostředí je maximálně bezdigitální, mobily nejsou povoleny. Z jakých principů to vychází?

Pro waldorfské vzdělávání jsou vývojové fáze dítěte a jejich vztah k podobě výuky alfa a omega, mluví se o nich prakticky neustále, waldorfská pedagogika by bez toho neexistovala. Užívání digitálních technologií vyžaduje zralost, kterou dětí nemají dříve než v pubertě. U nás ve škole začínáme práci s počítačem až v 8.ročníku a ve stejném ročníku jsme doma pořídili chytrý mobil svým dvěma dětem.

Děti si ale s obrazovkami velmi rozumějí daleko dříve, dokáží digitální zařízení intuitivně ovládat velmi rychle a často lépe než dospělí. Z tohoto pozorování se činí závěr,  že není dobré čekat tak dlouho. Děti jsou zkrátka technologiemi obklopené odmalička.

Ovládání přístroje a jeho chápání jsou dvě zcela různé věci. Je pravda, že děti se chytrý telefon naučí ovládat rychle, hrají si s ním, je to metoda pokus omyl. Nejsou zatížené prekoncepty, které by je mohly blokovat, nejedou v zajetých kolejích a to jim dává nějakou výhodu, jsou otevřené. To ale neznamená, že by digitálnímu zařízení rozuměly. A ani to neznamená, že mít ho v ruce je pro ně dobré.

Častým argumentem je, že když se děti s chytrým telefonem nebo tabletem nebudou učit odmala, znevýhodní je to, nebo si vytvoří nezdravou závislost ve chvíli, kdy k nim konečně dostanou přístup…

Vývoj jde tak rychle dopředu, že nemá cenu se ho snažit dohnat. Co se používá dnes, se stejně nemusí používat za deset let. Jde spíš o to rozvinout osobnost dítěte tak, aby si s technologiemi umělo poradit. Naučit se používat digitální zařízení a různé aplikace v něm netrvá nijak dlouho. Podle waldorfské pedagogiky se děti ovládání digitálních technologií dokáží naučit nejlépe, právě když se s tím nezačíná příliš brzy. 

Jaké jsou tedy waldorfské vzdělávací principy, na kterých stavíte, když říkáte, že později je lépe než dřív?

Jedním z hlavních současných teoretiků waldorfského pojetí digitální výchovy byl Edwin Hübner, německý waldorfský pedagog, později profesor mediální pedagogiky ve waldorfské přípravě učitelů. V německém waldorfském prostředí, ale i našem, se často digitální vzdělávání považuje za součást mediálního vzdělávání a to zahrnuje všechny druhy komunikace. Hübner zdůrazňuje, že děti mají nejdřív rozvíjet tělo, smysly a vůli; teprve pak má ve vyučování přijít na řadu analogová technika a až po ní po ní digitální technologie. Osvojení digitálních kompetencí podle něj předpokládá nutnost nejdřív vybudovat „vnitřní stabilitu“ dítěte. 

Waldorfská škola má triádu vzdělávacích cílů – rozvoj myšlení, cítění a vůle. Vůli chápe jako schopnost jednat cílevědomě, vytrvale, sebeukázněně a převádět záměry do činů. Vůle není jen kognitivní proces, je to širší lidská a duchovně antropologická kvalita. Když tuto kvalitu rozvine, je žák zralý na to poradit si i s tak složitým prostředím, jako je to digitální, aniž by jím byl pohlcen. Každé digitální zařízení je vlastně svým naprogramováním promítnutá vůle někoho jiného. Naším cílem je rozvinout osobnost dítěte do té míry, aby touto cizí vůlí nebylo ovládáno. Sílu algoritmů, kterým člověk musí čelit, vidíme jasně na sociálních sítích. Proto se čeká na dobu, kdy mladý člověk dokáže této cizí vůli čelit. 

Co děláte v informatice do 8.ročníku, kdy děti teprve zasednou k počítači?

Nová informatika pro základní školy zdůrazňuje potřebu hlubšího chápání toho, jak počítače fungují, a zdůrazňuje rozvoj algoritmického myšlení. Což je schopnost řešit problémy pomocí jasně definovaných kroků, které vedou od zadání k výsledku. Může jít i o recept, návod ke složení kusu nábytku nebo nějakého přístroje, seřazení karet v nějakém sledu, ale i pokus ve fyzice. Je to kompetence, kterou děti rozvíjejí nejen ve vztahu k digitálním zařízením. Ve 3.ročníku děti ve waldorfské školy staví malou maketu domu; takový projekt je také v podstatě sled algoritmů, kroků, které je třeba udělat, aby nakonec dům vznikl. Vše, co je nějaký zaběhnutý postup, se dá brát jako příklad algoritmu, třeba i ranní vstávání (směje se). Dnes jsem zrovna žákům říkal: „Algoritmus je i to, jak jezdíte do školy.” Na tom se dá ukázat i optimalizace – výběr kratší a energeticky méně náročné cesty, například. 

Na prvním stupni tedy nemáte předmět „informatika”?

Ne, rámcový vzdělávací program školám takovou povinnost neukládá. Ve třetím až pátém ročníku jsou u nás očekávané vzdělávací výstupy plně integrovány do různých vzdělávacích oblastí. Nejdříve do českého jazyka, matematiky, výtvarné a hudební výchovy a prvouky;  v šestém a sedmém ročníku se přidává dějepis a pracovní výchova.

Ve třetím ročníku,  například, se děti u nás seznamují s hebrejskou abecedou, v rámci vyučování o biblické kultuře. Písma jsou kódem, šifrou, dají se na nich vysvětlit různé aspekty, které jinak řeší informatika. RVP vyžaduje výstup „rozumí kódům”. To se dá krásně učit na cizí abecedě nebo na notovém zápisu.

Spousta příležitostí rozvinout informatické myšlení je v matematice; informatika využívá matematické modely. Ale nemusíme se omezovat jen na příbuzné obory vědění. U nás v nižších ročnících, ve 3. nebo 4.ročníku, děti kreslí rodokmeny. Je třeba obejít příbuzné, zjistit, jak se jmenují a kdy a kde se narodili, porozumět informacím. Informace si musí zaznamenat, roztřídit a pak v nich vyhledávat. Nakonec každý žák potřebuje vymyslet, jakým způsobem je pak zakreslit, jinak řečeno, v jakém kódu je zobrazit. Někdo použije fotky, někdo diagramy, někdo maluje… Krásný úkol pro rozvoj informatického myšlení. Stejně tak jako mapa cesty do školy, která se kreslí v 5.ročníku. 

Pod algoritmizaci se, jak vidno, vejde kdeco všechno… 

Spousta věcí, které se učí, dostávají nová jména. Máme jako lidé tendenci všechno pojmenovat, kategorizovat, škatulkovat, mít slovníkové pojmy pro všechno. Stát vyvinul velký tlak na zavedení informatiky a my říkáme: rozvoj těchto kompetencí v našem vzdělávacím programu dávno máme, možná se tomu tak neříkalo, ale plní to přesně ty vzdělávací cíle, o kterých se v nové informatice mluví, a nepotřebujeme k tomu počítač. Pro mě je podstata informatického myšlení v tom, že u dětí rozvíjíme schopnost pochopit, jak postupovat od problému k řešení včetně oprav chyb v postupu. K tomu výborně slouží i ruční práce. Ve waldorfské škole se vyšívá a háčkuje. Děti ve 4.ročníku mají za úkol vyšít křížkovým stehem nějaký obrázek. Musejí si ho nakreslit, pak jeho strukturu přenést na látku, vybrat správný materiál včetně barev. A pak realizovat nějaký postup. A občas musí párat. 

Součástí Rámcové vzdělávacího programu jsou i základy programování, a to i v nižších ročnících. Mnoho škol včetně některých waldorfských to učí pomocí robotických hraček. Jak to je u vás ve škole?

My robůtky nemáme, když si to mají všichni vyzkoušet, je to časově náročné. Pokud by se informatika realizovala pomocí blokového učení, tak by to šlo. Na konci epochy by opravdu děti mohly umět naprogramovat robota a splní se i další očekávané výstupy, kódování, algoritmizace, problem solving… My jsme zvolili soft cestu, rozvíjení informatického myšlení bez technologií. Přijde mi, že se to dá dělat úsporněji a neméně názorně. Hledali jsme, kde už ve výuce de facto očekávané výstupy pokrýváme. 

Jak tedy učíte základy programování vy?

Využíváme kooperace dětí s blízkým střediskem pro nevidomé. Děti programují cestu po škole pro nevidomé, například do ředitelny. Vycházíme z upraveného jazyka Karel, který splňuje požadavek na programování v blokově orientovaném jazyce. Program si mohou napsat na papír, následně vyměnit a testovat na chyby – tedy podle zapsaných instrukcí procházejí školu a navrhují úpravy.

RVP už na prvním stupni také požaduje rozvoj digitálních kompetencí. Jsou tam vzdělávací výstupy jako „najde a spustí aplikaci, pracuje s daty různého typu” nebo „propojí digitální zařízení, uvede možná rizika, která s takovým propojením souvisejí”, případně „dodržuje bezpečnostní a jiná pravidla pro práci s digitálními technologiemi”. S tím se bez digitálních zařízení vyrovnáváte jak?

My tenhle požadavek řešíme tak, že v 5.ročníku děti s pomocí učitele udělají fotky z výletu. V tomto případě se využije digitální zařízení učitele. Podle waldorfského vzdělávání by ale práce s obrazem měla probíhat chronologicky tak, jak probíhal technologický vývoj, jak už jsem to zmiňoval. Waldorfská pedagogika staví určitou paralelu mezi vývoj individua a civilizace jako takové. Bojujeme ale s časem, vždy je něco za něco. Přenos dat by se dal ilustrovat i na audiozáznamu, a začínat analogovými postupy, to zvažujeme. Rizika a bezpečnost řešíme celkově primárním preventivním programem školy, nejen pro digitální technologie.

Jak informatiku učíte v 8. a 9.ročníku? Na co kladete důraz?

K informatickému myšlení, které jsme rozvíjeli v nižších ročnících, doplňuji nejdřív dětem terminologii. Dostáváme se k tomu, co je to program – postup, který realizuje nějaký algoritmus, a používá k tomu jasné instrukce, příkazy, tomu se říká programovací jazyk. Ukazuju jim základní programovací konstrukce, práci s podmínkami v programování. Pak si dáme za úkol naprogramovat chůzi. Navážeme tak na průchod školou v ?.ročníku, ale tentokrát začínáme “strojovým jazykem”. Vycházíme  pouze ze tří základních instrukcí pro pohyb nohy (zvedni, posuň, polož) a postupně tvoříme krok, chůzi, tedy programovací jazyk, program, podprogramy… 

Seznamujeme se se strukturou počítače, představím žákům zjednodušenou Von Neumannovu architekturu, učím je termíny jako vstup a výstup, procesor, paměť…  Co je klávesnice a jaké obsahuje klávesy, jaké jiné funkce kromě písmem mají, vysvětlím jim klávesové zkratky s pomocí předřazovacích kláves, které se jim mohou hodit a šetřit jim čas. Máme i hodinu bez myši, abychom si ukázali, že počítač se dá dobře ovládat i bez ní. Pak pokračujeme výkladem o operačním systému, souborech, adresářích… Tam se učí hard skills, jak se v počítači orientovat, jak zjistit velikost souboru, kopírování, řazení souborů… Výklad kombinuju s cvičeními a k tomu dávám tipy a triky. Hodně doporučuju funkci „výstřižky”, obrázek místo “tisíce slov” (směje se).   

Trénujete uživatelské dovednosti, práci s počítačem na nějakém praktickém úkolu?

Ano, vycházím vždy z toho, co má být výsledek, a učíme se k tomu najít potřebné cesty a nástroje. Například – jaké postupy potřebujeme pro prezentaci ročníkové práce? Na konci 8. ročníku žáci prezentují ročníkovky před třídou a je to i jeden z úkolů, na kterém se prezentace obecně učíme. Začínám i tím, jaké písmo zvolit, jaký rozsah sdělení na slajdu je ještě funkční, jakou vizualizaci zvolit. Praktické rady a tipy.

Učím je i zdánlivé drobnosti. Třeba to, aby si pořádně přečetli, co jim počítač sděluje. Všiml jsem si, že i někteří dospělí to rychle vzdávají, hned přivolají někoho, aby jim řekl „co to po nich chce”. Přitom v mnoha případech jsou instrukce srozumitelné, zařízení jasně říká, co se děje a co se má udělat. Jde o to odbourat strach a odpor. Často tuhle situaci používám ve škole takto: něco nefunguje? Přečti si, co říká počítač, a zkus mi to vysvětlit. 

Waldorfská pedagogika je příkladem holistické výchovy. Klade velký důraz na komplexní rozvoj osobnosti. Proto zařazuje umění, strukturovaný pohyb i ruční práce. V tomto kontextu její rezervovanost vůči digitálním technologiím vnímám také jako snahu o to, aby se rovnováha ve vzdělávání nevychylovala směrem k čistě intelektově zaměřené výuce. Je to tak?

Ano, ale nejde o odmítání techniky a technologie, jak by si někdo mohl vyložit. Zakladatel waldorfské pedagogiky Rudolf Steiner nevystupoval proti technice, naopak, o vědu a techniku se intenzívně zajímal. Jde o harmonii, udržování rovnováhy, jak jste řekla. Čistě matematická nebo technologická orientace hrozí něčím, co si pojmenováváme jako „umrtvené myšlení”. Ukážeme-li na přišpendleného motýla a řekneme „to je motýl“, rozhodně tak nepopíšeme jeho proměny či dokonce let. Pokud příliš brzy zdůrazňujeme konceptuální, formalizovanou stránku myšlení, může to nakonec zdeformovat samotné myšlení, schopnost dítěte myslet komplexně. Motýl je výsledek dynamického procesu, ale když ho přišpendlíme, vidíme jen mrtvou matérii. 

Jak byste zformuloval Steinerovu hlavní myšlenku výchovy a vzdělávání ve vztahu k technice?

Problém nastává, když se člověk stane jednostranně závislý na materiální a technické stránce světa. Steiner opakovaně zdůrazňoval, že moderní civilizace přináší obrovský pokrok, ale zároveň může vést k odcizení člověka, materialismu, ztrátě duchovního vnímání. Technika není problém, jednostrannost člověka v jejím užívání ano.

Steiner upozorňoval na to, že pokud člověk nerozumí hlubším souvislostem civilizace, stává se pasivním „uživatelem“ světa a může ztratit schopnost svobodného, vědomého rozhodování. Jak už jsem říkal, waldorfská pedagogika to interpretuje tak, dítě se má nejdřív rozvíjet v tělesné a smyslové dimenzi a ve své sociální zkušenosti, pak teprve je práce s technologiemi bezpečná. Ne proto, že technologie jsou špatné, ale proto, že bez vnitřních kompetencí člověk snadno technickému světu „podlehne“. Mimochodem, waldorfské školy byly dokonce jedny z prvních, které začaly vyučovat programování. Mimochodem, waldorfská lycea byly jedny z prvních středních škol, které začaly vyučovat programování.

Evropský projekt HERMMES podpořený Evropskou unií sdružuje převážně waldorfské školy a instituce a shromažďuje know how ke zdravému digitálnímu vzdělávání. Nabízí kurikulum pro věkově přiměřené mediální vzdělávání v digitální době. 

Na základní Waldorfské škole v Ostravě-Porubě předmět informatika mají již na 1.stupni:

Foto 1: Žáci pracují s mechanickým prapočítačem Binary MAMA, didaktickou pomůckou vyvinutou autorkami mezinárodního projektu HERMMES. S jeho pomocí objevují principy binární reprezentace čísel, dat i jednoduchých obrazů.

Foto  2: Na konci 5.ročníku děti vytvářejí animovaný film s použitím jednoduchého digitálního fotoaparátu. Při fotografování, přenosu snímků do počítače a jejich zpracování do filmu si osvojují základní dovednosti práce s digitálními technologiemi.

Foto 3: Na aktivitě s děrnými kartami žáci objevují princip fungování jednoho z prvních nosičů dat, který našel uplatnění od programování tkalcovských stavů až po první počítače. Při porovnávání prázdninových preferencí spolužáků si prakticky ověřují, jak lze informace zaznamenat do jednotné struktury a následně je efektivně třídit a vyhledávat.  

Foto 4: Žáci si na školním dvoře prakticky osvojují princip třídění dat – jednu ze základních činností, kterou při zpracování informací vykonává procesor. Porovnáváním výšky tónů zvonečků a postupným řazením do správného pořadí objevují, jak fungují třídicí algoritmy a proč je systematické porovnávání základem efektivního zpracování dat.  

Žáci ve waldorfské škole nepracují s vlastním telefonem a ani jej nevytahují o přestávce, ale předpokládám, že to neznamená, že ho nikdo nemá.  

Někteří žáci ho zřejmě mají, a to i relativně brzy,  ale není to norma. Norma je telefon nemít a ve škole ho neuvidíte. Škola se v tomto ohledu věnuje i edukaci rodičů. Zdůrazňujeme jim, že bez telefonu se děti stávají mimo jiné samostatnější. To pomáhá.

Zajímavý je i rodící se protitrend. Setkal jsem se asi už se třemi žáky vyšších ročníků, kteří si cíleně pořídili tlačítkový telefon místo smartphonu. Samotní mladí lidé si vyvíjejí mechanismy, jak se digitálnímu tlaku bránit. Úkolem nás dospělých je pomoci jim, aby si vytvořili náležitou imunitu. 

Když jste dal svým dětem do ruky telefon, v osmém ročníku, jak se s tím vyrovnali? 

U syna to opravdu dost dlouho vypadalo, že se od něj už nezvedne. Trvalo to možná skoro rok, pak ale začal chodit s tím, že si s kamarády nastavili sledování, kolik času na mobilu tráví. Spoléhám na to, že se nám podařilo, i pomocí waldorfského vzdělávání, vypěstovat v něm dostatečnou vůli, která ho podrží. Do závislostí na lecčems se člověk propadá snadno, ale jde o to si udržet schopnost to zreflektovat a sám za sebe se rozhodnout: další skleničku už nechci…

Vladimír Vopat absolvoval FEL ČVUT v Praze. Učítel informatiky na waldorfské části ZŠ Dědina od roku 2014. Absolvent běhu Rafael Waldorfského semináře Praha Tomáše Zuzáka. Spolupodílel se na tvorbě vzorového ŠVP pro Novou informatiku pro waldorfské školy. Zajímá se o bezpečnost a soukromí v digitálním světě a holistický rozvoj osobnosti dítěte.

Foto: Archív Základní školy Dědina a Vladimíra Vopata, Jitka Polanská